ČÍ
JE DÍTĚ?
Žízeň a hlad vyřešit umíme.
Uvědomujeme si ale vždy všechny
potřeby ohrožených dětí?
Hledejme odpověď společně.
10.7.2013
K aktuálně zveřejněnému tématu dohod o výkonu pěstounské péče Vám přinášíme další příspěvek. Tentokrát se jedná o pojednání o legislativním ukotvení dohod, které jsou novým institutem v rámci pěstounské péče. V rámci dohod o výkonu pěstounské péče jsou upravována práva a povinnosti pěstounů, které jsou specifikována dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny. Pěstoun by měl dohodu uzavřít s takovým subjektem, u kterého si myslí, že bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí a pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí nabídlo zainteresovaným subjektům vzor dohody o výkonu pěstounské péče a městským úřadům taktéž vzor správního rozhodnutí.
26.6.2013
Příspěvek na toto téma pro nás zpracovala i psycholožka zlínského občanského sdružení STROP Mgr. Veronika Hofrová. Velmi prakticky popsala práci s dohodami v rámci jedné regionální neziskové organizace. „V praxi se ukazuje, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou pro řadu pěstounů nesrozumitelnou komplikací, která jim ukládá plno nových povinností, o jejichž smysluplnosti pochybují. Jedná se zejména o pěstouny, kteří vychovávají přijaté děti už řadu let a zejména pak o pěstouny, kteří mají děti v tzv. příbuzenské pěstounské péči, nejčastěji pěstouni prarodiče. Jejich rozčarování je často srozumitelné – jakoby nastoupili do vlaku, kterému uprostřed cesty změnili jízdní řád a najednou jedou úplně jinam.,“ doplňuje Mgr. Hofrová.
9.6.2013
Podle novely zákona o sociálně – právní ochraně dětí mají pěstouni nově nárok na celou řadu podpůrných služeb. O jaké služby se jedná, se dozvíme konkrétně v § 47a zmíněného zákona. Jde například o právo na odborné poradenství, na poskytnutí pomoci při zajištění péče o svěřené dítě, na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci nebo o právo na zprostředkování nebo zajištění možnosti zvyšovat si znalosti v oblasti výchovy a péče o dítě.
Autorské příspěvky > Archiv > Dlouhodobá příprava dětí v ústavní péči na samostatnost > Příprava mladých lidí z pohledu ředitele výchovného ústavu / Mgr. Bc. Josef Michálek > Oponentní komentář k textu Mgr. Bc. Josefa Michálka / Mgr. Pavel Vítkovský >
Copyright © 2011 Vhled. o.s. Všechna práva vyhrazena. Jakékoli převzetí obsahu tohoto webu je možné jen se souhlasem jeho provozovatele.
Oponentní komentář k textu Mgr. Bc. Josefa Michálka
Mgr. Pavel Vítkovský
Autor článku v úvodu velice správně upozorňuje na nebezpečí generalizace tématu na celou oblast ústavní výchovy. Je třeba si opravdu uvědomit, že je veliký rozdíl mezi jednotlivými typy zařízení pro výkon ústavní výchovy. Výchovné ústavy, které pečují o děti starší patnácti let, stojí na špici pomyslného ledovce a pod nimi nejsou pouze dětské domovy a dětské domovy se školou. Děti z těchto „malých“ zařízení tvoří například v našem ústavu jen zlomek klientely. Nepatřím k horlivým zastáncům ústavní výchovy za každou cenu, ale pokud má být péče o děti s problémovým chováním komplexní, zjistíme, že i tato zařízení mají v systému své místo. Zejména hovoříme-li o mládeži.
V závěru loňského roku jsme si u nás udělali podrobnou analýzu dívek, o které pečujeme. Přestože každou dívku dobře známe, zažíváme její strasti a radosti, když jsme vše seřadili, vzniklo nám nelichotivé čtení.
Dále jsme vypracovali základní typologii rodin našich dívek:
Jak již bylo napsáno, o většinu dívek nejeví jejich rodiny zájem. Pokusili jsme se i zde o typologii. Východiskem byly naše vlastní poznatky nezprostředkované například OSPODem:
Průměrná délka pobytu dětí ve výchovných ústavech se neustále zkracuje. Zatímco bychom uvítali, kdyby příčinou byl co nejrychlejší návrat do původní rodiny, důvod je na opačném konci. Dívky se k nám dostávají nejčastěji ve věku 16 – 17 let, kdy je jim nařízena ústavní výchova poté, co rodina biologická i náhradní dlouhodobě selhávala. Před námi stojí nelehký úkol. Připravit dívky na život ve společnosti. Dívky, které byly původně někde vzdělávány, ale již dávno před umístěním do ústavu je školy vyloučily ze studia, dívky, které dlouhodobě pobývaly mimo svou rodinu a žily s partou nebo pochybným partnerem. Dívky, pro které vzdělání již dávno není metou, které by chtěly dosáhnout. Dívky, které všichni zklamali a které se cítí svými blízkými podvedeny.
Co chceme: Ošetřit rány, které dívky utrpěly, navázat zpřetrhané nitky s rodinami, přesvědčit rodiny, aby s dívkami opět počítaly.
V co doufáme: Že se nám podaří dívky co nejdříve vrátit do rodin.
Co můžeme: Pomoci dívkám nahlédnout na jejich problémy, provázet je během pobytu u nás a posilovat jejich kladné stránky a v neposlední řadě umožnit jim profesní přípravu.
Zde se opět setkáváme s autorem. Je potřeba hledat možnosti krátkodobého vzdělávání s kvalitním výstupem. Pokud dítě zažije pocit úspěchu z dosažení cíle v krátkém vzdělávacím programu, je velká naděje, že bude usilovat o další vzdělávání. Vydáváme dívkám, které navštěvují vzdělávací program, vlastní certifikát, ve kterém uvádíme, co vše zvládly. Umí si ušít polštářek pro miminko, opravit potrhaný oděv, uvařit oběd, ale také zpracovat rodinný rozpočet, vyplnit složenku, jednat na úřadě, vyplnit formuláře pro sociální podporu. Mají základní počítačové dovednosti a orientují se v právních a společenských normách.
A na závěr si dovolím také jeden osobní zážitek. Na jaře pořádáme tradiční jarmark, na kterém pro veřejnost vystavujeme výrobky dívek z našich kroužků keramiky, tkaní, košíkářství a mnoho jiných výrobků. Celou akci doprovází vystoupení několika hudebních skupin a jsou zde atrakce pro děti. Každý rok na této akci přivítáme mnoho dívek ze zařízení, ve kterém pracuje autor článku. Ústav pečuje o dívky – matky s dětmi. Tyto dívky však nikdy nepřicházejí samy. Jsou zde se svými malými dětmi a je nádherné sledovat, jak se těmto ratolestem věnují a jak zdatně se o ně starají.
Mgr. Pavel Vítkovský
Autor je ředitelem Výchovného ústavu, střední školy a školní jídelny Jindřichův Hradec.