Pěstounská péče na přechodnou dobu

Oponentní komentář k textu Bc. Martiny Kučerové

Mgr. Zuzana Horáčková

Téma potřebnosti pěstounské péče dlouhodobé i na přechodnou dobu je v současnosti mezi odborníky hodně diskutované, zejména v souvislosti se snahami o transformaci systému péče o ohrožené děti. Hlavním smyslem a cílem transformace je omezování umisťování dětí do nepřirozeného prostředí ústavní péče. Závěry profesora Matějčka, který již v roce 1972 poukazoval na negativní dopady ústavní péče vyplývající z emoční deprivace, potvrdily a posunuly i novodobé neurofyziologické výzkumy, které poukazují na odchylky ve vývoji určitých částí mozkových struktur (BAAF, Chrudim, říjen 2010). Přesto je ústavní péče u nás stále obhajována.

Bohužel v České republice chybí osvěta veřejnosti s využitím osobních příběhů jako příkladů dobré praxe, která by zvýšila nejen povědomí o pěstounské péči, ale i její prestiž a pozitivní obraz a která by vysvětlila princip a výhody pěstounské péče na přechodnou dobu. Sami pěstouni vnímají pěstounství jako své poslání, průvodcovství a pomoc dítěti na jeho cestě životem. Nutno dodat, že tato pomoc je každodenní, 24 hodinová, levnější než ústavní péče a co je nejdůležitější, umožní dítěti zažít model rodiny a navázat pevný, vřelý vztah k několika blízkým konkrétním osobám, což ústav při nejlepší vůli nemůže zcela zajistit. Vzhledem k tomu, že se pěstouni starají o dítě/děti místo „státu“, je zcela na místě je ocenit, respektovat, finančně ohodnotit a doprovázet. Souhlasím s paní Kučerovou, že pro zdárný průběh pěstounské péče je nezbytné poskytnout rodině doprovázení a služby dle jejich potřeb. Novela zákona o sociálně-právní ochraně počítá se zavedením státního příspěvku určeného na financování podpory pěstounským rodinám. Stojí však velké úsilí prosadit zavedení příspěvku u našich zákonodárců. A nelze se divit, opět narážíme na nedostatečnou osvětu a nepochopení. Vzpomínám, že i inspektorka kvality sociálních služeb nerozuměla, proč by měla pěstounská rodina čerpat podpůrné služby, když běžná rodina na ně nárok nemá. Na druhou stranu je nezbytné, abychom vycházeli ze skutečných potřeb rodin (individuálních plánů) a v první řadě posilovali přirozené formy pomoci (příbuzní, sousedé, komunitní centra, mateřská centra) než jen specializované a nákladné sociální služby. Při vstupu více subjektů do rodiny je účelné vždy předem nastavit způsoby vzájemné informovanosti státních i nestátních subjektů, aby byl proces koordinovaný.

Co se týká pěstounské péče na přechodnou dobu, je pravdou, že současná zákonná úprava nenapomohla rozvoji této významné pomoci dítěti a ta zůstala jaksi „na vodě“. Někteří odborníci upozorňují na negativa pěstounské péče na přechodnou dobu, např. že děti ve Velké Británii putují s batůžkem po rodinách, vystřídají jich několik, někdy až sedm, osm, že my Češi máme jinou mentalitu, že se k dítěti neumíme „citově nevázat“. Smyslem této péče však není zůstat citově chladný, naopak. Smyslem právě je citově se angažovat, jen je třeba mít na paměti, že dojde i k loučení. Je to podobné, jako bychom se přechodně starali o dítě/děti svých příbuzných např. po dobu nemoci. Nepovedené pěstounské péče se vyskytnou i v dlouhodobé formě, ale proč hned stavět obrannou zeď něčemu, co funguje v zahraničí i na blízkém Slovensku. Vzhledem k náročnosti výběru kvalitních zralých osob (odolných vůči psychické zátěži) pro tuto formu pomoci a k nárokům, které s sebou nese pro celý rodinný systém, je škoda, že jsme se neinspirovali Slovenskem, kde jsou pěstouni na přechodnou dobu zaměstnanci dětských domovů, z čehož je jasné, že pěstouni dostávají plat, příspěvek na dítě, mají vyřešen nárok na dovolenou, případně nemocenskou. V našich podmínkách mi pracovně-právní postavení těchto pěstounů také není zcela jasné.

Naše obezřetnost při aplikaci změn v systému péče o ohrožené děti může mít své výhody. Můžeme se poučit z chyb jiných zemí, to dobré slepě nekopírovat, ale přizpůsobovat našim podmínkám. Za nešťastné považuji výroky a titulky v novinách o zavírání kojeneckých ústavů. Zaměstnanci nabyli dojmu, že svou práci nedělají dobře a že o ni v dohledné době přijdou úplně. Přitom měli být naopak motivováni, aby hledali svou pozici v nově chystaném systému. Některá zařízení budou třeba, ale měla by se specializovat a snížit svou kapacitu. Jiná zařízení se budou moci změnit na terénní a ambulantní služby.

Pro mě samotnou při utváření názoru na pěstounskou péči na přechodnou dobu byla důležitá dvě setkání. První bylo setkání se zkušenou 60letou pěstounkou na přechodnou dobu, která již 25 let takto pomáhá ohroženým dětem a jejich biologickým rodičům ve Skotsku. Druhým bylo setkání s českými průkopníky a novodobými pionýry na této neprobádané cestě, kterými  jsou odvážní manželé Hláskovi ze Středočeského kraje, kteří mají bohaté zkušenosti s dětmi v náhradní rodinné i ústavní péči. Hláskovi začali jako první poskytovat ranou pěstounskou péči na přechodnou dobu dětem, kteří k nim přicházejí přímo z porodnice. Vždy když o nich slyším nebo čtu nějaký článek, vybaví se mi sehraný pár, který nepochybuje o přednostech pěstounské péče na přechodnou dobu, a klidné dítko v závěsném šátku, kde vnímá teplo, tlukot srdce pěstounky.a slova pana Hláska, že děti jsou odjakživa „nošenci“, proto ten jeho klid.

V Pardubickém kraji jsme první dvě odvážné rodiny získali díky projektu o.s. Amalthea z prostředků nadace Sirius. Jedna rodina se stará od ledna 2012 o dvě děti předškolního věku a není zatím jasné, jak dlouho zde děti budou. Druhá rodina převzala děvče školního věku v únoru 2012 a na přelomu května a června 2012 je plánován přechod do dlouhodobé pěstounské péče. V tomto případě jsem měla zpočátku pochybnosti o vhodnosti přechodné péče, když děvče pocházelo z jiného kraje /kde v tu chvíli žádná pěstounská rodina na přechodnou dobu nebyla/ a navštěvovalo první třídu základní školy. Musím říct, že veškeré pochyby a obavy se rozplynuly a zůstal dobrý pocit. Jednak z toho, že toto děvče zřejmě poprvé mělo možnost zažít funkční rodinu a zájem o svou osobu, jednak z velmi dobré spolupráce všech zapojených subjektů /a že jich kolem pěst. péče na přechodnou dobu není málo/ a také z pěstounů jako takových. V obou případech se pěstouni své role „pomocníků – převozníků“ ujali velmi dobře a mají můj upřímný obdiv.

Utvrdila jsem se, že pěstouni na přechodnou dobu pomáhají dítěti se zraněnou duší překlenout nelehkou životní etapu odloučení od své původní rodiny a zvládnutí této situace osobním, citlivým přijetím a přístupem, provázením a nasloucháním. Nutno říci, že obě rodiny jsou intenzivně doprovázeny o.s. Amalthea. Bez této podpory si fungování pěstounské péče na přechodnou dobu neumím představit. Pozitivní ohlasy jdou i od sociálních pracovnic obcí s rozšířenou působností, které podávaly návrh soudu na umístění dětí do pěstounské péče na přechodnou dobu. Pracovnice samy potvrdily, že přes časovou náročnost vedení případu vědí o těchto dětech úplně všechno, a dodávám, že i zprávy o průběhu péče a individuální plán ochrany dítěte jsou psány velmi podrobně a přitom lidskou formou.

Pravdou je, že pěstouni pobírají klasické dávky pěstounské péče a až „za pochodu“ bylo Ministerstvem práce a sociálních věcí řešeno jejich dofinancování z prostředků nadace Terezy Maxové dětem. Nadace bude pěstouny zařazené v evidenci krajského úřadu, s nimiž bude sepsán protokol o právech a povinnostech, financovat do doby účinnosti novely zákona

o sociálně-právní ochraně dětí. Je dobře, že spolupráce ministerstva, nadace a neziskových organizací umožnila využít této doposud formální, přitom legitimní formy náhradní rodinné péče při pomoci konkrétním dětem. I když chybí ostatní podpůrné pilíře, jakými jsou dostatečná síť podpůrných služeb a posílení personálních kapacit sociálních pracovnic obcí s rozšířenou působností. Myslím si, že pokud bychom čekali na vytvoření podmínek a služeb, pěstounská péče na přechodnou dobu ani celá transformace by asi ještě dlouho světlo světa nespatřila. Určité nedostatečnosti kolem koordinace pěstoun. péče na přechodnou dobu se samozřejmě v rámci prvních zkušeností vyskytly i v našem kraji, ale budeme se snažit je odstranit a následně hledat zdroje pomoci a podpůrných služeb, což by měl umožnit individuální projekt ministerstva. Na zlepšování budoucí praxe by se měli v první řadě podílet pěstouni na přechodnou dobu, kteří přinesou vlastní prožitou a nepřenositelnou zkušenost a nápady. Za sebe jsem ráda, že brzy bude moci krajský úřad zařadit do evidence dvě pěstounské rodiny zaměřené na ranou pěstounskou péči na přechodnou dobu. Pěstounská péče na přechodnou dobu je též nazývána jako profesionální, proto by pěstouni měli mít časem pozici rovnocenných partnerů sociálních pracovníků.