Pěstounská péče na přechodnou dobu

Pěstounská péče na přechodnou dobu

Bc. Martina Kučerová

Chceme-li hovořit o pěstounské péči na přechodnou dobu, měli bychom začít u pěstounské péče jako takové. I děti ve škole, které se učí číst, se musí nejprve naučit jednotlivá písmenka, slabiky atd. a teprve pak se naučí číst celá slova a věty.

Domnívám se, že o pěstounské péči se vede mnoho diskuzí v odborných i laických kruzích, ale veřejnost má jen velmi málo informací o tom, co se pod tímto „pojmem“ skrývá. Nezřídka se setkáváme s názory, že pěstouni si děti z dětských domovů berou „pro peníze“. Sdělovací prostředky nás o pěstounské péči informují ve chvíli, kdy se v rodině vyskytne problém, ale o rodinách, které nabídly zázemí a péči mnoha dětem, o které se nemohli nebo neuměli postarat rodiče, a bez nichž by v dětských domovech vyrůstalo mnohem více dětí, než je počet, za který jsme tolik kritizováni, se většinou nedozvíme.

Co je tedy v dnešní době tolik skloňovaná pěstounská péče? Je to forma náhradní rodinné péče, která je státem finančně podporovaná a zároveň i kontrolovaná. Pěstouni nemají vůči dítěti rodičovskou zodpovědnost ani vyživovací povinnost. Ta zůstává biologickým rodičům. Pěstouni o dítě osobně pečují, ale mohou rozhodovat pouze o běžných záležitostech, které se dítěte týkají.  O zásadních věcech  rozhodují opět rodiče, popřípadě, není-li jejich rozhodnutí v zájmu dítěte, rozhodne na návrh pěstounů soud.

Finanční ohodnocení pěstounů je bezpochyby důležité, ale neméně důležitá je jejich podpora a pomoc při řešení mnoha záležitostí, které s sebou přijetí dítěte přináší. Pěstouni mohou v dnešní době o podporu požádat nejen sociální pracovníky, kteří do jejich rodiny pravidelně docházejí, ale také nadace, nestátní neziskové organizace, příspěvkové organizace a další subjekty, které se problematikou náhradní rodinné péče zabývají a nabízejí pěstounům možnost sdílení pěstounské péče nejen s odborníky, ale i s dalšími rodinami. Neméně důležité je doprovázení pěstounů při kontaktech s biologickou rodinou dítěte, nabídka vzdělávacích seminářů, supervizí apod.

V České republice jsme se donedávna setkávali pouze s pěstounskou péčí, která dítěti nabízela dlouhodobou péči, končila zpravidla osamostatněním dítěte v dospělosti a následně i poté zůstaly vazby mezi dítětem a pěstouny zachovány.

Pěstounská péče na přechodnou dobu by díky svým specifikům mohla být právem považována za vyšší stupeň pěstounské péče. Tato forma náhradní rodinné péče byla do zákona začleněna v roce 2006. Zákon o rodině dává soudům možnost svěřit dítě do péče pěstounů na přechodnou dobu v případech, kdy se vlastní rodina o dítě nemůže krátkodobě postarat. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí upravuje podmínky posouzení, přípravy a zařazení pěstounů na přechodnou dobu do evidence budoucích pěstounů vedené krajským úřadem, avšak do zákona o státní sociální podpoře, na základě kterého jsou pěstounům poskytovány dávky pěstounské péče, již institut pěstounské péče na přechodnou dobu zapracován nebyl.

Můžeme tedy pouze spekulovat, proč po bezmála šesti letech máme pouze několik pěstounských rodin, které jsou připravené přijmout dítě na dobu pouze přechodnou. Důvodem může být právě nedostatečná zákonná úprava, která by jasně vymezila nejen finanční ohodnocení, ale zejména i pracovně-právní postavení pěstounů nejen v době, kdy budou o dítě pečovat, ale zejména v době mezi předáním dítěte zpět do péče rodičů nebo do dlouhodobé péče a přijetím dalšího dítěte.

Podstatou pěstounské péče na přechodnou dobu je tedy poskytnout po nezbytně nutnou dobu péči dítěti, které náhle nemůže zůstat ve své rodině a jeho právní situace neumožňuje osvojení nebo svěření do péče dlouhodobé. Pěstounská péče na přechodnou dobu pak trvá do chvíle, než se situace v biologické rodině zlepší natolik, aby se dítě mohlo vrátit k rodičům, nebo než bude možné hledat jinou, dlouhodobou formu péče.

Již jsem se zmínila o tom, jak je důležitá podpora a provázení pěstounů jejich nelehkou službou, kterou dítěti poskytují. V případě pěstounské péče na přechodnou dobu je tato potřeba mnohonásobně vyšší. Předpokládáme-li návrat dítěte do biologické rodiny, je nutná a důležitá jak práce s biologickou rodinou, tak i pravidelný a častý kontakt dítěte s rodiči. Přijetí jednoho dítěte do dlouhodobé pěstounské péče znamená obrovský zásah do fungování rodiny pěstounů. Příchody a odchody dětí v případě pěstounské péče na přechodnou dobu budou pak pro rodiny mnohonásobně vyšší zátěží.

S přijetím dítěte do péče je spojena spousta dalších úkonů a povinností, které v případě dlouhodobé péče řeší pěstouni jednou, avšak u pěstounské péče na přechodnou dobu opakovaně. Aby tato forma péče mohla dobře fungovat a byla plnohodnotným institutem v systému péče o ohrožené děti, musí být pro pěstouny připraveny a nastaveny takové podmínky a podpůrné služby, aby se mohli od prvního okamžiku přijetí dítěte plně věnovat poslání, na které byli proškoleni, a nemuseli řešit spoustu technických a administrativních záležitostí spojených s přijetím či odchodem dítěte.

V Pardubickém kraji jsou do pěstounské péče na přechodnou dobu v současné době svěřeny tři děti do dvou rodin. Obě tyto rodiny jsou doprovázeny a podporovány občanským sdružením Amalthea. Další dvě rodiny prošly přípravou budoucích pěstounů před přijetím dítěte do rodiny a čekají, budou-li v nejbližší době zařazeny do evidence pěstounů na přechodnou dobu.

Věřím, že schválením navrhované novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která věnuje pěstounské péči velkou pozornost, bude posíleno postavení pěstounů v systému péče o ohrožené děti, a postupně tak dojde i ke snížení počtu dětí, které dnes musejí vyrůstat v  ústavní péči.