Pěstounská péče na přechodnou dobu

Pěstounská péče je způsob, jak zajistit dětem, které nemohou vyrůstat s vlastními rodiči, právo na život v rodině. V naší zemi je pěstounská péče pojímána především jako dlouhodobá, tedy jedná se o umístění dítěte do pěstounské rodiny na dobu zpravidla do dosažení zletilosti, často však mnohem delší. V tomto rozměru je umístění dítěte podobno adopci, od adopce se ale liší právním postavením dítěte a jeho původní rodiny.

V tomto uspořádání je skryt terapeutický potenciál pěstounské péče. Dítě má možnost poznat, že je pro někoho důležité a cenné bez ohledu na to, komu se narodilo, že zlobí, že má potíže s učením nebo s chováním apod. Každá forma krátkodobého řešení, která nezaručuje dítěti bezpodmínečné přijetí, je ve svém terapeutickém potenciálu více či méně limitovaná.

Krátkodobé řešení (pěstounská péče na přechodnou dobu) je nejlepším možným řešením situace dítěte, u kterého je pravděpodobnost brzké adopce. Je to jediný způsob, jak ochránit práva biologických rodičů a současně předejít rané deprivaci. Dítě má možnost vytvořit si specifický citový příklon a jeho vývoj je touto možností výrazně ovlivněn. K převzetí dítěte novou rodinou by však mělo dojít ještě před rozvojem separační úzkosti. Mediálně známý případ záměny novorozenců v Třebíči nám ukázal, jak důležitá je spolupráce obou rodinných prostředí, pomalé sbližování a získávání důvěry i odborná psychologická pomoc v případě potřeby.

V ostatních případech je u přechodné pěstounské péče vždy na zvážení, zda se skutečně jedná o nejlepší zájem dítěte. Pokud je dobrá citová vazba rodič-dítě a nucené oddělení je časově omezené (hospitalizace rodiče, vazba, výkon trestu), je umístění dítěte do poučené rodiny, která bude podporovat citovou vazbu dítěte k původní rodině, dobrým řešením. U některých nemocí se může jednat o opakované situace, opakovaná zhoršení zdravotního stavu či hospitalizace a pěstounská rodina může být v tomto případě druhou, paralelní citovou kotvou pro dítě či děti v rodině vyrůstající. Toto bohužel současná legislativa neumožňuje: dítě, které je umístěno do pěstounské péče, musí být v pěstounské rodině umístěno trvale, resp. až do ukončení pěstounské péče soudním rozhodnutím. Nelze mít soudní rozhodnutí na opakovanou péči o dítě či děti v obdobích, kdy se zhorší zdravotní stav pečujícího rodiče. V takovém případě jsou děti opakovaně umisťovány do ústavní výchovy, což narušuje jejich vývoj a prohlubuje nedůvěru ve vnější svět.

V případech, kdy selhávající rodič o dítě nepečuje z vnitřních osobních důvodů (třeba protože sám také prožil dětství v ústavu, má nízkou frustrační toleranci, nízké rodičovské kompetence a malou motivaci toto změnit), je pro dítě důležité nalézt co nejrychleji dlouhodobé řešení. Děti potřebují být milovány, potřebují být přijímány, potřebují ke svému vývoji mít rodiče. Z naší zkušenosti mohu dosvědčit, že děti, které k nám přicházely do pěstounské péče, se nemohly nabažit toho zázraku, že mohou někomu říkat maminko nebo tatínku. Použily to oslovení v jedné větě třeba čtyřikrát, pětkrát. Neumím si představit, že by tyto děti žily několik měsíců či let v pěstounské rodině na přechodnou dobu, a následně odešly jinam.

Velmi důležité je podpořit rodiče v péči o děti ještě před jejich umístěním v náhradním výchovném prostředí. Výjimkou jsou případy, kdy je dítě ohroženo na zdraví či životě nebo je sexuálně zneužíváno. U rodičů s nízkým  socioekonomickým standardem a z toho vyplývající insuficientní péčí o děti by však měla nastoupit především terénní práce a nabídka pomoci (nerepresivní). V těchto případech by mohla být role pěstounské rodiny na přechodnou dobu stěžejní: může poskytovat péči dětem a částečně i rodičům po dobu nezbytně nutnou, současně však může pro původní rodinu dítěte vytvářet i jistý druh terénní služby. Pomoc může být cílená na konkrétní potřeby rodiny (např. doučování dětí, pravidelné či nepravidelné pobyty dítěte v pěstounské rodině apod.).

Pěstounské rodiny, a ty krátkodobé obzvlášť, však budou potřebovat velmi kvalitní prevenci syndromu vyhoření. Nároky na psychickou odolnost nejsou zanedbatelné zejména tam, kde se počítá s velkým „obratem“ dětí. Dosud není běžné pečovat o duševní zdraví u pracujících v pomáhajících profesích, do které pěstouni nepochybně patří. Bez vytvoření kvalitní psychologické pomoci bude pěstounská péče na přechodnou dobu pouze jiným druhem „pečovatelské služby“.