Služby pro náhradní rodiny

Oponentní komentář k textu Arie Farnam

Mgr. Ilona Volopichová

Mám za sebou podobné zkušenosti jako paní Farnam. Zjištění, že se svým partnerem nemůžeme počít dítě přirozenou cestou, bylo zpočátku šokující, později jsem ho pokládala za nespravedlivé. Po tříletém kolotoči léčby neplodnosti, několika pokusů umělého oplodnění, citové deprimovanosti, neschopnosti komunikace se "zdravými páry", vztah s mým partnerem skončil, když odmítl přistoupit k osvojení dítěte. A tak jsem za touto kapitolou zavřela dveře a snažila jsem se žít šťastný a plnohodnotný život bez dítěte. Ostatně jsem učitelka, tak v mém životě bylo dětí dost a dost. 

Během času jsem ale začala pociťovat prázdnotu, nenaplněnost. Všechny mé přítelkyně byly dávno matkami, a ačkoli jsem se těšila spolu s nimi, začala se ve mně pomalu probouzet závist, která mě začala děsit. Najednou jsem začala o svém životě pochybovat. Stále víc a víc se mi vracely vzpomínky z dětství, kdy jsem prohlašovala, že jednou budu pracovat v dětské vesničce. Proto jsem se začala zajímat o pěstounskou péči. Trvalo mi ještě několik let, než jsem opravdu začala jednat.

Když jsem zjistila, že v naší republice může o osvojení, či pěstounskou péči zažádat svobodná žena, nic mi nestálo v cestě. Měla jsem štěstí na velice milé lidi, se kterými jsem se během přípravy setkala, a školení budoucích rodičů jsem oproti paní Farnam považovala za naprosto samozřejmé. Jediné, co bych dnes přípravě budoucích rodičů vytkla, je, že se více zabývala osvojením než pěstounskou péčí, ale chápu, že většina uchazečů žádala o osvojení, a tomu byly kurzy uzpůsobeny. Po šesti měsících jsem byla zařazena do registru pěstounů. 

Řada lidí se mě ptala, proč jsem si zvolila pěstounskou péči. Prostě jsem to tak cítila. Chtěla jsem, aby mezi mnou a dítětem bylo jasno. Nejsem tvoje maminka, ale budeš-li chtít, ráda se jí stanu. Chtěla jsem nabídnout pomoc a lásku někomu, kdo ji potřebuje. Dnes vím, že jsem pomoc a lásku získala JÁ. 

Po roce mi bylo oznámeno, že pro mě mají holčičku. Tím se můj život otočil o 180 stupňů. Na to, jak se váš život změní, vás nepřipraví žádný kurz na světě. Dnes jsme s Natálkou 9 měsíců. Přiznávám, že to bylo dost složité a těžké pro obě. Nejhorší je boj s různými institucemi, s omezeními, se kterými se pěstoun soustavně potýká. Ale přes všechny překážky, se kterými jsem musela bojovat, je přijetí Natálky to nejlepší rozhodnutí v mém životě.

Jinak jsem typ člověka, který si musí všechno nejprve odžít sám v sobě. Nerada se sdružuji a seznamuji s lidmi proto, že nás spojuje např. pěstounská péče. Nejprve jsem se chtěla se vším poprat sama. Měla-li jsem nějaké pochybnosti, či potíže, obracela jsem se na státní instituce (Městský a Krajský úřad v Karlových Varech - odbor sociálních věcí). Jak už jsem psala, všechny pracovnice mi vždy ochotně pomohly. 

Po 9 měsících jsem byla připravena své zkušenosti sdílet i s jinými rodinami. Obrátila jsem se proto na nově vzniklou neziskovou organizaci Náhradním rodinám v Karlových Varech, kterou jsme s Natálkou navštívily a byly jsme velmi spokojeny. Těšíme se na další setkání i s ostatními rodinami. V červnu se zúčastníme dvou víkendových setkání pěstounů pořádaných touto neziskovkou a Krajským úřadem KV.