Služby pro náhradní rodiny

Služby pro náhradní rodiny jsou potřeba

Arie Farnam

Když jsme s manželem slyšeli, čím vším musíme projít, abychom mohli vůbec zažádat o osvojení dítěte, byli jsme ohromeni. Už jsme prodělali pět let neplodnosti a byli jsme z toho velmi unavení.  Nejhorší podmínkou žádosti o osvojení se pro nás zdála být povinná příprava rodičů. „To bude něco jako školení v práci,“ pronesl manžel. „Ztráta času.“

Také se mi to zdálo poněkud ponižující, že úřady chtějí, abychom prošli kurz, abychom byli dostatečně schopní rodiče. Jiní rodiče k tomu přijdou jen tak a nikdo je nepoučuje. „Snad umím přebalovat dítě!“ říkala jsem si v duchu, i když pravda byla, že jsem naposledy přebalovala ve svých třinácti letech.

Nakonec příprava nebyla tak hrozná, jak jsme si představovali. Program, který připravila Margita Šantavá, byl interaktivní. Přednášky byly zajímavé a v některých detailech i velmi užitečné. Když o rok a půl později mělo naše roční dítě teplotu 41 stupňů Celsia v letadle uprostřed Atlantiku, a nebyl dostupný lékař, obzvlášť jsme ocenili poučení ohledně zábalů.  Ale hlavně jsme zjistili, jak úžasné může být setkání s lidmi v podobné situaci. Roky jsem se nemohla svěřit kamarádkám, protože moje problémy s neplodností pro ně byly nepochopitelné a i docela nepříjemné. Najednou jsme tam seděli s lidmi, kteří nás nejen pochopili, ale měli často i těžší osudy. Odešli jsme z povinné přípravy s několika dlouhodobými přátelstvími.

Konečně přišel ten krásný den, kdy nás volali, že pro nás mají tříměsíční holčičku. A zjistila jsem, že jsem úplně zapomněla, jak přebalit miminko, a že nevím spoustu dalších důležitých věcí. Naštěstí v kojeňáku byla jedna velmi ochotná teta, která mi mnoho věcí ukazovala. Když jsme dítě konečně přivezli domů, zjistila jsem, že to, co mi kamarádky namátkově řekly o novorozencích, u tříměsíčního dítěte z ústavu už tolik neplatí. Holčička nespala celou dobu jako novorozenec. Měla už složitější potřeby než novorozenec. V prvních měsících jsem se cítila jako dítě, které nikdy nechodilo do školy, ale bylo omylem umístěno rovnou do třetí třídy. Pořád jsem jen doháněla. A to mému dítěti byly jen tři měsíce. Co teprve prožívají nové maminky, které přijmou tříleté dítě, to si ani nedokážu představit.

Díky dobré zkušenosti s povinnou přípravou jsme se stali téměř šprty v různých volitelných kurzech a přednáškách ohledně specifické potřeby dětí v náhradní rodinné péči. Lezli jsme všude, kam nás zvali, a většinou tam naše dítě bylo nejmladší. Často se lidé divili, že jsme přišli bez toho, abychom s dítětem měli nějaký problém. Zdá se, že osvojitelské i pěstounské rodiny většinou přijdou na specifické služby, až když vypukne nějaký vážnější problém. Já jsem sice neměla žádné „problémy“,  ale zároveň jsem cítila potřebu společnosti lidí, kteří moje zkušenosti pochopí, a chtěla jsem preventivně chránit naše děti před problémy.

Takovým způsobem jsem se dozvěděla o službách pro náhradní rodiny. Služby poskytují hlavně různé neziskové organizace, například Středisko náhradní rodinné péče (www.nahradnirodina.cz), Centrum pro náhradní rodinu (http://www.cpr-terezin.cz/uvod/), Rozum a cit (http://www.rozumacit.cz/) a další včetně některých místních klubů. Často jsou tyto služby bezplatné, ale někdy vyžadují nějaký příspěvek od uživatele.

Běžná nabídka služeb:

• Povinná příprava náhradních rodičů.
• Poradny ohledně psychologických problémů a vývoje.
• Přednášky na různá témata rodinných vztahů, identity děti jiných etnik, psychologie, výchovy a vývoje.
• Týdenní i víkendové pobyty pro vzdělávání rodičů.
• Individuální terapie, například arteterapie pro vybrané rodiny.
• Kurzy dotykové terapie.
• Různé zábavné aktivity včetně speciálního promítání dětských filmů a plavání pro předškolní děti.
• Klubové setkání pro rodiny s předškolními dětmi.
• Základní odborné poradenství a zprostředkování informací pro žadatele o NRP, včetně pomoci při jednání na úřadech.

Díky mým zkušenostem a rozhovorům s dalšími rodinami vidím, že tyto služby jsou potřebné. Ačkoliv děti osvojené nebo v pěstounské péči nejsou zase tak jiné než ostatní děti, stále čelí více psychickým zátěžím než ostatní děti, častěji mají poruchy učení nebo vážné zdravotní problémy a jejich rodiny jsou často docela fyzicky i psychicky vyčerpané. Pocit vysílení je běžný u všech rodičů bez ohledu na to, jak k dítěti přišli, ale zároveň i rodiny přijatých dětí nutně prošly složitou životní etapou a je v zájmu celé společnosti podpořit jejich zdraví.

Služby, které těchto několik organizací nabízí, jsou poměrně dobře domyšlené, ale jsou další služby, které jsou ještě potřebné anebo jsou potřebné ve větším rozsahu. Organizace, které tyto služby poskytují, by je určitě rády poskytly, ale vesměs jsou tyto služby velmi nákladné.

Služby, které nejsou dostatečně zajištěny:

• Respitní služby, aktivity pro děti bez přítomnosti rodičů, obzvlášť pro rodiny s více dětmi nebo s dětmi s různými psychickými zátěžemi. Tyto služby se týkají nejen pěstounské rodiny. Jsou adoptivní rodiny, které zažijí vysílení kvůli vážným problémům ohledně vazby a „attachmentu“ anebo kvůli různým zdravotním problémům. Po loňském přijetí druhého, desetiměsíčního, dítěte, které trpí traumatickými následky z jeho přesunu do a z ústavu, se dodnes nemůžeme od tohoto emocionálně potřebného dítěte vzdálit na více než několik metrů. Přestože máme pocit, že situaci zvládáme, my máme jen dvě děti a to, čemu čelíme, je nejmírnější typ problémů s vazbou.

• Volitelné poradní služby při návštěvě v domácnosti v prvních dnech a týdnech po přijetí dítěte. Věřím, že jsou ženy, které mají technické dovednosti k tomu, aby přijaly miminko nebo i starší dítě a hned mohly fungovat. Často jsou k dispozici kamarádky nebo členové rozšířené rodiny, ale já jsem neměla ani svoji maminku ani tety ani blízké kamarádky, které mi mohly poradit nebo mě jen vystřídat, abych se jednou za čas vyspala. V těch prvních dnech bych byla docela vděčná za osobu, která by mi dokázala i jen vysvětlit nebo ukazovat praktické rady.

• Terapie rodinného typu nejen pro „problémové dítě“. Obecně rodinná terapie je nový obor a je potřebné více rozvinout terapii pro rodinu jako celek. Máme několik výborných odborníků, ale síly jim nestačí na celou republiku. Je především potřebné vzdělávat větší počet českých odborníků v tomto odboru. Rodinná terapie s odborníkem v problematice identity může pomoct také dětem jiného etnického původu, které zažijí krizi kolem puberty.

• Terapie soustředění se na vazby a „attachment“ – nová reforma, která má proměnit kojenecké ústavy na krátkodobou pěstounskou péči, by mohla tyto problémy v budoucnu poněkud zmírnit, ale prozatím přijaté děti v ČR velmi často trpí nejtěžšími formami problémů s vazbami a emocionálním vývojem. Tyto problémy vznikají přesto, že naše ústavy jsou plné hraček a pracovníci těchto zařízení děti mají ze srdce rádi. Problémy jednoduše způsobuje systém směn, při kterých děti vidí každou „tetu“ jen několikrát týdně na 12 hodin, a pak mají jinou tetu a pak další a další. Tyto směny narušují vývoj v části mozku, která zpracovává lidské vztahy. Ať se tyto tety snaží, jak se snaží, nemohou předejít vážnému poškození dětí, dokud systém směn trvá. Porucha „attachmentu” nebo vazby je vážnější i než hluboké deprese nebo jiné psychologické problémy. Tyto problémy mohou hrát svou roli v určité situaci, ale mnohem složitější a hlubší jsou neurologické změny, které způsobuje nepřítomnost stálé osoby v kojeneckém ústavu. Tyto problémy se projevují různě, ale pokud dítě bylo více než šest měsíců v kojeneckém ústavu, terapie na podporu vazeb a „attachmentu“ by měla být prioritou.

• Společenské aktivity nebo sdružení, kde se náhradní rodiny a jejich děti mohou potkat a navázat neformální vztahy. V současné době osobně cítím potřebu neformálního kontaktu s podobnými rodinami. Dnešní společnost, kde jsou lidé často uhonění, má tendence k určité sociální izolaci pro každého. Pro rodiny, které se něčím význačně odlišují, může být tato izolace obzvlášť těžká. V rámci toho by bylo přínosné rozšířit aktivity podporující vývoj identity u dětí jiných etnik, včetně jazykových kurzů a letních táborů s dětmi z původní kultury dítěte.

• Rozšířené poradenství pro osoby nebo rodiny, které uvažují o NRP, zaměření na kritéria výběru rodiny a dítěte. Mnoho zájemců o NRP má velmi úzké požadavky na dítě právě z důvodu obav pramenících z nedostatečné informovanosti. Na druhé straně je potřebné respektovat rozdílné schopnosti rodin. Není žádoucí rodiny přesvědčovat k přijetí dětí se zátěžemi, pro které rodina nemá vhodné podmínky. Velmi potřebné je také aktivní poradenství pro romské rodiny, které by mohly mít zájem o NRP.

stáhnout txtstáhnout pdfodeslat