ČÍ
JE DÍTĚ?
Žízeň a hlad vyřešit umíme.
Uvědomujeme si ale vždy všechny
potřeby ohrožených dětí?
Hledejme odpověď společně.
10.7.2013
K aktuálně zveřejněnému tématu dohod o výkonu pěstounské péče Vám přinášíme další příspěvek. Tentokrát se jedná o pojednání o legislativním ukotvení dohod, které jsou novým institutem v rámci pěstounské péče. V rámci dohod o výkonu pěstounské péče jsou upravována práva a povinnosti pěstounů, které jsou specifikována dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny. Pěstoun by měl dohodu uzavřít s takovým subjektem, u kterého si myslí, že bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí a pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí nabídlo zainteresovaným subjektům vzor dohody o výkonu pěstounské péče a městským úřadům taktéž vzor správního rozhodnutí.
26.6.2013
Příspěvek na toto téma pro nás zpracovala i psycholožka zlínského občanského sdružení STROP Mgr. Veronika Hofrová. Velmi prakticky popsala práci s dohodami v rámci jedné regionální neziskové organizace. „V praxi se ukazuje, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou pro řadu pěstounů nesrozumitelnou komplikací, která jim ukládá plno nových povinností, o jejichž smysluplnosti pochybují. Jedná se zejména o pěstouny, kteří vychovávají přijaté děti už řadu let a zejména pak o pěstouny, kteří mají děti v tzv. příbuzenské pěstounské péči, nejčastěji pěstouni prarodiče. Jejich rozčarování je často srozumitelné – jakoby nastoupili do vlaku, kterému uprostřed cesty změnili jízdní řád a najednou jedou úplně jinam.,“ doplňuje Mgr. Hofrová.
9.6.2013
Podle novely zákona o sociálně – právní ochraně dětí mají pěstouni nově nárok na celou řadu podpůrných služeb. O jaké služby se jedná, se dozvíme konkrétně v § 47a zmíněného zákona. Jde například o právo na odborné poradenství, na poskytnutí pomoci při zajištění péče o svěřené dítě, na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci nebo o právo na zprostředkování nebo zajištění možnosti zvyšovat si znalosti v oblasti výchovy a péče o dítě.
Autorské příspěvky > Archiv > Zájem dítěte > Nerovné příležitosti dětí z vyloučených lokalit / Mgr. Martin Šimáček > Oponentura textu Mgr. M. Šimáčka: Nerovné příležitosti dětí z vyloučených lokalit / Mgr. Šárka Vlková >
Copyright © 2011 Vhled. o.s. Všechna práva vyhrazena. Jakékoli převzetí obsahu tohoto webu je možné jen se souhlasem jeho provozovatele.
Oponentura textu Mgr. M. Šimáčka: Nerovné příležitosti dětí z vyloučených lokalit
Mgr. Šárka Vlková
S textem pana Šimáčka v zásadě souhlasím, mluví o nutnosti propojení veřejných a neziskových organizací, sladění jejich postupu při řešení natolik komplexního problému, jakým je sociální vyloučení. Romské sociálně vyloučené lokality existují, s pomocí dobře plánované podpory jejich obyvatel však lze mnohé jejich obtíže překonat.
Změna v přístupu k životní úrovni obyvatel sociálně vyloučených lokalit však nutně musí být systémová a dlouhodobá. Pan Šimáček o ní ve své stati hovoří – je to systémová změna ve vzdělávání pro děti v předškolním a školním věku a trvalá podpora rodiny jako funkční jednotky ve své existenci.
Jako zástupce neziskové organizace, která tímto směrem plánuje své programy pro podporu sociálně vyloučených osob, musím zdůraznit, že je velice důležité tyto činnosti plánovat s podporou jak dané komunity, tak i obce, která by měla cítit zodpovědnost ke všem svým občanům a prosazovat rozvoj obce a aktivit v této obci s ohledem na bio-psycho-sociální rozvoj obyvatel.
Nezastírám, ani nezlehčuji, že v sociálně vyloučených lokalitách se kumulují jevy, které by se mimo tuto komunitu daly považovat za patologické. Toto je podle mě cyklický problém. Systematické vyloučení osob z veřejného života v běžné formě vytváří alternativní strategie k řešení životních situací a zároveň v tomto prostředí vyrůstá další generace, která tyto alternativní strategie vnímá jako normu. Jak pan Šimáček říká, je to mj. automatické přijetí speciálního vzdělávání jako běžné pro děti z daných oblastí nebo natolik dlouhodobá nezaměstnanost, že již dorůstá první dospělá generace, která nezná svoje rodiče zaměstnané.
Provázaný systém si představuji podobně jako pan Šimáček. Fungující státní a samosprávné instituce s dostatkem času na podporu potřebným a propojenost podpory s neziskovými organizacemi a dalšími veřejnými subjekty – policií, školou a poradenskými zařízeními. Návrhy Ministerstva práce a sociálních věcí ve mně také vyvolávají tiché nadšení, že se blížíme reálné transformaci pobytových zařízení a propojení služeb pro větší efektivitu podpory osob v obtížné životní situaci. Chtěla bych také podotknout, že tyto změny jsou nutné na úrovni legislativní a faktické, tedy aby provázané instituce měly možnost získávat od sebe navzájem informace a kontrolovat činnost navzájem.
V tuto chvíli se bavíme především o tom, jak podpořit osoby žijící v sociálně vyloučených lokalitách směrem k integraci. Otázkou zůstává celkové chování společnosti - jak se bude chovat k těmto osobám a zda lze integrovat osoby žijící v sociálně vyloučené lokalitě do společnosti, která tuto izolaci schvaluje a svou segregační podstatou jí i vyhovuje.
Mgr. Šárka Vlková
Autorka je metodičkou občanského sdružení Romodrom