Zájem dítěte

Oponentura textu Mgr. M. Šimáčka: Nerovné příležitosti dětí z vyloučených lokalit

Veronika Vaňková a Markéta Klečková

Na začátku reakce k článku Martina Šimáčka chceme připomenout, že popisované problémy se netýkají jen rodin romských a jejich spojování s etnicitou může podporovat již existující nevraživost majority vůči Romům.

Mluvíme-li o nedostatečné intervenci či dokonce selhávání OSPODů, musíme jasně rozlišovat, kde motivovaní a kompetentní pracovníci narážejí na systém a metodické zázemí. Máme přímou zkušenost s tím, že OSPODy jsou jednak dlouhodobě kapacitně přetíženy a není dostatečně zohledňována potřeba intenzivní terénní práce v rodinách. Současně není jasně určeno metodické vedení a pokyny směřující k co nejvyšší efektivitě a odbornosti. Pracovníci OSPOD zpravidla nemají supervize, ne vždy se průběžně vzdělávají. Často neexistují jednotná kritéria pro posuzování míry závažnosti situace rodin a dětí. Jestliže není přesně řečeno, jak je stav nahlížen a jaké změny se očekávají, existuje menší šance, že klient (či rodina) dosáhne očekávaného zlepšení. Zlepšení školní docházky, zvýšení hygienických návyků apod.jsou čistě subjektivními kategoriemi, které jednotlivé rodiny (i jednotliví pracovníci) mohou vnímat různě. Tato metodická nejednotnost představuje jeden z významných zdrojů problémů, které komplikují efektivní řešení situace v rodinách.

Projevy, které jsou vnějšími institucemi v rodinách označeny za problematické, jsou často velmi provázané a nelze je řešit izolovaně. Mnohdy mohou být takového rozsahu, že je vhodné zapojit do řešení více odborníků specializovaných na dílčí problémy (OSPOD, OSP, SSP, ZŠ, lékaři, PPP, NNO apod.). Jednou z inspirací koordinace těchto služeb může být metoda case management. Právě nedostatečnou koordinovanost institucí, na kterou tato metoda reaguje, vnímáme jako další a často opomíjenou příčinu neúspěšných intervencí. Dnes již několik organizací (většinou však stále NNO bez rozhodovacích pravomocí) funguje na principu case managementu a koordinují spolupráci více odborníků v rámci společného klientského případu.

Prvním krokem ke spolupráci institucí je vstřícnost a otevřenost všech zaangažovaných institucí k diskuzi. Setkáváme se s tím, že někteří pracovníci OSPODu ne vždy zcela důvěřují pracovníkům NNO, kteří mohou bránit rodinu za každou cenu a například odmítají OSPODu sdělit informace o klientovi s ohledem na ochranu osobních údajů. Současně pracovníci NNO mohou vnímat intervence OSPODu v rodině jako ne úplně vhodné, ať už příliš tvrdé (odebírání dětí bez předchozí snahy vyzkoušet i více zplnomocňující formy pomoci-kontroly), nebo naopak příliš benevolentní (spoléhání se na jakési „samouzdravení“ rodinného systému bez účinné vnější intervence). Smysl vidíme ve flexibilním využívání vícero nástrojů podpory rodiny tak, aby kontrola v péči o dítě nebyla sama o sobě cílem spolupráce, ale pouze jednou z forem intervence. Bez vzájemné informovanosti o jednotlivých intervencích a událostech, které se v rodině odehrávají a mají navenek patologický charakter (násilí, závislost na drogách, gambling, nedostatečná hygiena, záškoláctví dětí apod.), pak mohou být spíše uplatňována restriktivní opatření oproti posilování kompetencí rodiny.

Posun v oblastech metodického vedení, vzdělávání, supervize a koordinace více odborníků očekáváme od nově připravovaných legislativních změn. Zákon však nepřipraví všechny strany (míníme i více NNO navzájem) na to, aby se naučily jasně komunikovat a koordinovaně spolupracovat, prolomit vzájemnou nedůvěru ke svým kompetencím a odbornosti. Jestliže tyto strany chtějí rozvíjet dialog a spolupracovat ve prospěch rodiny, musejí ustoupit krok zpět ze svých předpokladů a představ a vzájemně si poskytnout šanci na pochopení a ujasnění společných cílů.

V neposlední řadě zůstává největší výzvou samotné zapojení klienta do tohoto skupinového dialogu. Hlavním hybatelem změn v  životě rodiny bude vždy rodina sama. To předpokládá především respekt a snahu naslouchat klientům, ať už se nám jejich interpretace problémových situací zdají přijatelné či nikoli. Princip rovnocennosti, partnerství a víry v kompetence klienta vnímáme jako jeden z důležitých předpokladů práce s rodinami, který by se měl projevit v běžném jednání s klientem.