ČÍ
JE DÍTĚ?
Žízeň a hlad vyřešit umíme.
Uvědomujeme si ale vždy všechny
potřeby ohrožených dětí?
Hledejme odpověď společně.
10.7.2013
K aktuálně zveřejněnému tématu dohod o výkonu pěstounské péče Vám přinášíme další příspěvek. Tentokrát se jedná o pojednání o legislativním ukotvení dohod, které jsou novým institutem v rámci pěstounské péče. V rámci dohod o výkonu pěstounské péče jsou upravována práva a povinnosti pěstounů, které jsou specifikována dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny. Pěstoun by měl dohodu uzavřít s takovým subjektem, u kterého si myslí, že bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí a pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí nabídlo zainteresovaným subjektům vzor dohody o výkonu pěstounské péče a městským úřadům taktéž vzor správního rozhodnutí.
26.6.2013
Příspěvek na toto téma pro nás zpracovala i psycholožka zlínského občanského sdružení STROP Mgr. Veronika Hofrová. Velmi prakticky popsala práci s dohodami v rámci jedné regionální neziskové organizace. „V praxi se ukazuje, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou pro řadu pěstounů nesrozumitelnou komplikací, která jim ukládá plno nových povinností, o jejichž smysluplnosti pochybují. Jedná se zejména o pěstouny, kteří vychovávají přijaté děti už řadu let a zejména pak o pěstouny, kteří mají děti v tzv. příbuzenské pěstounské péči, nejčastěji pěstouni prarodiče. Jejich rozčarování je často srozumitelné – jakoby nastoupili do vlaku, kterému uprostřed cesty změnili jízdní řád a najednou jedou úplně jinam.,“ doplňuje Mgr. Hofrová.
9.6.2013
Podle novely zákona o sociálně – právní ochraně dětí mají pěstouni nově nárok na celou řadu podpůrných služeb. O jaké služby se jedná, se dozvíme konkrétně v § 47a zmíněného zákona. Jde například o právo na odborné poradenství, na poskytnutí pomoci při zajištění péče o svěřené dítě, na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci nebo o právo na zprostředkování nebo zajištění možnosti zvyšovat si znalosti v oblasti výchovy a péče o dítě.
Autorské příspěvky > Archiv > Služby pro náhradní rodiny > Náhradní rodiny potřebují podporu služeb / Mgr. Jaroslava Máliková > Oponentní komentář k textu Mgr. Málikové / Jana Lexová, DiS. >
Copyright © 2011 Vhled. o.s. Všechna práva vyhrazena. Jakékoli převzetí obsahu tohoto webu je možné jen se souhlasem jeho provozovatele.
Oponentní komentář k textu Mgr. Málikové
Jana Lexová, DiS.
Autorka ve svém textu popisuje základní nastavení občanského sdružení Rozum a cit, které poskytuje služby náhradním rodinám. Jaký prodělalo vývoj za patnáct let své existence a především nelehké začátky práce s náhradními rodinami.
Absence příprav v minulosti u pěstounských rodin je velkým handicapem, který musely překonávat na své cestě pěstounstvím. Neexistence komunikačních vazeb či sociálních sítí mezi rodinami, které vznikají právě na přípravách, velmi ztěžovala pozdější život pěstounským rodinám při výchově dětí v náhradní rodinné péči. Také organizací, které se věnovaly podpoře náhradních rodin, bylo velmi málo. Vznik Občanského sdružení a Nadačního fondu Rozum a Cit je tudíž jedním ze skvělých počinů na poli náhradní rodinné péče. Přestože jejich přímá práce s rodinu je vzhledem k náročnosti a dostupnosti rodinám pouze regionální, další aktivity jako vzdělávací, odlehčovací a terapeutické pobyty jsou známy a využívány náhradními rodinami napříč celou republikou. Mají standardně velmi vysokou profesionální úroveň a také škála nabízených témat je stále větší. Aktivity občanského sdružení byly vzorem při vzniku dalších organizací.
Popisované problémy vyvstávající z přímého kontaktu s pěstounskými rodinami a bohužel ani dnes nejsou až tak neobvyklé, přestože nabídka služeb pro rodiny je mnohem větší a pestřejší. Intuice, empatie a láska mnohdy nestačí a na specifické potřeby přijatých dětí je potřeba reagovat. Služby odborníků jsou zejména ve vzdálenějších regionech obtížněji dostupné a pro početnější rodiny nedosažitelné. Současně však ale roste i počet pěstounů, kteří se sami aktivně vzdělávají, vyhledávají odbornou pomoc pro děti, jež mají v péči.
Jak popisuje autorka, pěstouni velmi často narážejí na „neodbornost“ odborníků. Náhradní rodinná péče má svá specifika, a tak zavedený psycholog v regionu nemusí být vždy tím, kdo poskytne účinnou pomoc a radu. Náhradní rodiče pak s dítětem obcházejí více specialistů s pocitem nepochopení a hledají někoho, kdo chápe následky citové deprivace, poruchy attachementu, týrání či zneužívání. Dítěti běží čas mnohem rychleji než nám dospělým a prodlevy v řešení jeho situace nechávají na jeho duši další šrámy.
Otázka průvodce pro náhradní rodiny, klíčového pracovníka, je jedno jak tuto důležitou osobu pojmenujeme, pak nabývá zcela jiných rozměrů. Vztah s doprovázejícím pracovníkem musí být založen na důvěře, protože jen pak je pro rodinu přínosný a bezpečný. Komplexní služby poskytované Občanským sdružením Rozum a Cit na bázi sociálního poradenství, terapie a supervize jsou pro mnohé rodiny „pohádkou na dobrou noc“. Krásnou, ale nedosažitelnou v místě jejich bydliště. Náhradní rodiny se učí využívat tyto služby, učí se říkat si o pomoc s vědomím, že jsem neselhal, když si s dítětem nevím rady.
Díky lépe zpracovaným tématům, v rámci příprav na náhradní rodinnou péči, se pomalu daří pěstounům tuto důležitou součást jejich „práce s dítětem“ vštěpovat, nicméně je zde velká skupina náhradních rodin, které stojí mimo. Jsou to děti v pěstounské péči prarodičů a dalších příbuzných. Vzhledem k tomu, že dětí svěřených do péče příbuzným je výrazně více, je ještě důležitější se na tuto oblast zaměřit. Pěstouni prarodiče neprocházejí přípravami, nenavazují zde kontakty s ostatními pěstouny, neučí se využívat podpůrných služeb. Přitom podle statistik neúspěšných pěstounských péčí je právě péče příbuzných nejčastěji selhávající. Na druhou stranu je třeba vnímat jejich nelehkou pozici. Často se uzavírají před vnějším světem a nedokážou využít nabízenou pomoc. Pocity vlastního selhání jsou pak příčinou skrývání problémů a zde je pak pravděpodobná příčina neúspěšných pěstounských péčí.
Současná role pěstouna je v systému náhradní rodinné péče nejasně definovaná. Pěstoun je ten, kdo o dítě pečuje, je tedy velkým odborníkem, který ale bývá často nevyslyšen. Nebývá vnímán jako partner při řešení nejrůznějších situací, které v životě dítěte nastávají. Jeho pozice v multidisciplinárním týmu je však důležitá a nezastupitelná. Sami náhradní rodiče vyjadřují potřebu mít vymezenou svou roli, mít jasně definovaná svá práva, ale i povinnosti a rozsah podpory. Při kontaktech s biologickou rodinou dítěte se často dostávají do rolí, které jim nepřísluší a ani na ně nejsou připraveni.
S novelou zákona č.359/1999 Sb. dochází k úpravám v oblasti služeb, finančního zajištění. První krok ke změně stávající situace byl po více než dvaceti letech učiněn a my doufáme, že se podaří zajistit rodiny poskytující péči dětem vyrůstajícím bez svých biologických rodičů na té úrovni, jakou potřebují.
Všechny děti mají právo na milující rodinu!
Jana Lexová, DiS.
Autorka je profesí personalista - andragog. Od roku 2009 působí na pozici místopředsedkyně VR ANR ČR. Zde vede projekty zaměřené na profesionalizaci pěstounské péče, rozvoj pěstounské péče na přechodnou dobu, vzdělávací projekty pro náhradní rodiče i odborníky, kteří je doprovází. S náhradním rodičovstvím má osobní zkušenost - v pěstounské péči má dvě děti.