ČÍ
JE DÍTĚ?
Žízeň a hlad vyřešit umíme.
Uvědomujeme si ale vždy všechny
potřeby ohrožených dětí?
Hledejme odpověď společně.
10.7.2013
K aktuálně zveřejněnému tématu dohod o výkonu pěstounské péče Vám přinášíme další příspěvek. Tentokrát se jedná o pojednání o legislativním ukotvení dohod, které jsou novým institutem v rámci pěstounské péče. V rámci dohod o výkonu pěstounské péče jsou upravována práva a povinnosti pěstounů, které jsou specifikována dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny. Pěstoun by měl dohodu uzavřít s takovým subjektem, u kterého si myslí, že bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí a pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí nabídlo zainteresovaným subjektům vzor dohody o výkonu pěstounské péče a městským úřadům taktéž vzor správního rozhodnutí.
26.6.2013
Příspěvek na toto téma pro nás zpracovala i psycholožka zlínského občanského sdružení STROP Mgr. Veronika Hofrová. Velmi prakticky popsala práci s dohodami v rámci jedné regionální neziskové organizace. „V praxi se ukazuje, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou pro řadu pěstounů nesrozumitelnou komplikací, která jim ukládá plno nových povinností, o jejichž smysluplnosti pochybují. Jedná se zejména o pěstouny, kteří vychovávají přijaté děti už řadu let a zejména pak o pěstouny, kteří mají děti v tzv. příbuzenské pěstounské péči, nejčastěji pěstouni prarodiče. Jejich rozčarování je často srozumitelné – jakoby nastoupili do vlaku, kterému uprostřed cesty změnili jízdní řád a najednou jedou úplně jinam.,“ doplňuje Mgr. Hofrová.
9.6.2013
Podle novely zákona o sociálně – právní ochraně dětí mají pěstouni nově nárok na celou řadu podpůrných služeb. O jaké služby se jedná, se dozvíme konkrétně v § 47a zmíněného zákona. Jde například o právo na odborné poradenství, na poskytnutí pomoci při zajištění péče o svěřené dítě, na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci nebo o právo na zprostředkování nebo zajištění možnosti zvyšovat si znalosti v oblasti výchovy a péče o dítě.
Autorské příspěvky > Archiv > Pěstounská péče > Zachování přirozených rodinných vztahů a vazeb dítěte / PhDr. Eva Rotreklová > Oponentní komentář k textu PhDr. Evy Rotreklové / Mgr. Tereza Jandová a Antonie Boťová >
Copyright © 2011 Vhled. o.s. Všechna práva vyhrazena. Jakékoli převzetí obsahu tohoto webu je možné jen se souhlasem jeho provozovatele.
Oponentní komentář k textu PhDr. Evy Rotreklové
Mgr. Tereza Jandová a Antonie Boťová
S článkem PhDr. Rotreklové nelze než souhlasit. Jednotlivé kroky vedoucí k profesionalizaci pěstounské péče i všechny změny s tím spojené se však dají velmi dobře aplikovat i jako transformační kroky ústavní výchovy. Je jasné, že jakmile je dítě odloučené od svých rodičů eventuálně sourozenců a jsou-li kontakty s těmito blízkými osobami omezeny či přerušeny, zcela určitě tím nejednáme v zájmu dítěte, ať už je umístěné v náhradní rodině či ústavu.
Často se však setkáváme s názorem, že když žije dítě v pěstounské rodině, nejsou kontakty s vlastní rodinou nutné a někdy dokonce ani vhodné. Pěstouni jsou přece noví rodiče a ti „bývalí“, kteří se o své děti neumějí postarat, by jim jejich výchovné úsilí jen hatili.
Budeme-li srovnávat život odloučených dětí například ve velkých pěstounských rodinách a malých dětských domovech, nenajdeme příliš velké rozdíly, přesto nejen u laické veřejnosti přetrvává názor, že ústavy jsou pro dítě mnohem nepřijatelnější.
Protože v jednom z menších dětských domovů pracujeme (kapacita 20 dětí, z toho je v současné době pět zletilých, další čtyři starší patnácti let) a čtyři roky intenzivně s rodinami našich dětí kooperujeme, víme z vlastních zkušeností, jak je sociální práce s rodinou důležitá a jak moc slouží psychosociálním potřebám těchto dětí. Jsou-li jejich potřeby dostatečně naplňovány, odloučení jim pak připadá snesitelnější, jestliže se nemusí obávat o osud svých nejbližších, jestliže cítí i z naší strany zájem, mají-li dostatek informací o rodičích i dalších rodinných příslušnících, výchova probíhá bez velkých zádrhelů a spěje k pozdějšímu optimálnímu zařazení těchto dětí do společnosti, a to i v případě, že návrat do rodiny není možný.
Dr. Rotreklová uvádí, že praxe orgánů SPOD, soudů i dětských domovů je často odlišná a existují velké rozdíly lokální. Těší nás, že naše zkušenost s těmito orgány státní správy je v rámci našeho regionu (Středočeský kraj a Hlavní město Praha) velmi pozitivní, domníváme se, že i pro ostatní kolegy ústavních zařízení Středočeského kraje je spolupráce s rodinami naprosto nezbytná. Velkým problémem však zůstává financování této služby. Bez terénní sociální pracovnice, která je vyčleněna pouze na práci s rodinami, je tato činnost neúčinná. Ústavní zařízení pod gescí Ministerstva školství na terénní sociální pracovnici či pracovníka nemá takzvaně kolonku. Nezbývá tedy nic jiného než žádat o finanční pomoc nadace či se účastnit dotačních řízení jiných ministerstev. Většinou se jedná o MPSV, které je ovšem momentálně vůči ústavním zařízením nastaveno dost negativně, a byť se jedná o službu ohroženým rodinám, těmto zařízením finanční podporu neposkytuje.
Opět tedy souhlasíme s názorem dr.Rotreklové, že toto téma je velmi nosné, ale vyžaduje změny v celém systému péče o ohrožené děti. Prozatím se zdá, jakoby hlavní slovo měli odborníci MPSV, a pracovníci MŠMT v těchto aktivitách zaostávají. Všichni víme, že je třeba se transformovat, ale příliš nevíme jak. Možná stačí začít takříkajíc od zdola, od potřeb našich dětí, které bychom my, pracovníci ústavních zařízení, měli znát dobře a z nich také vycházet při všech transformačních aktivitách. Zachování přirozených rodinných vztahů a vazeb dítěte po dobu umístění v ústavních zařízeních nebo v pěstounské péči by se mělo stát úkolem zásadním.
Mgr. Tereza Jandová a Antonie Boťová
Mgr. Tereza Jandová tři roky pracovala jako ředitelka dětského domova Dubenec, už tam realizovala spolupráci s rodinami umístěných dětí. Nyní pracuje jako sociální pracovnice pro práci s rodinou v dětském domově Korkyně. Antonie Boťová je zakladatelkou a byla dlouholetou ředitelkou DD Korkyně. Od července 2011 je ředitelkou obecně prospěšné společnosti. Obě se společně účastní konzultačních činností, spolupracují s mnoha neziskovými organizacemi, publikují v odborných časopisech.