Analýzy

2 077 dětí do 3 let je umístěno do ústavů

Redakce Čí je dítě

Důsledky ústavní péče pro děti mladší 3 let

Příčiny umístění dětí[1]

V roce 2010 bylo do kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do 3 let přijato 2077 dětí, z toho

• téměř polovina ze sociálních důvodů (nejde o děti vyžadující zvláštní péči),
• asi třetina dětí byla do ústavů umístěna ze zdravotních důvodů,
• zbytek dětí byl umístěn z důvodů zdravotně-sociálních (jde o děti s postižením, které ale nevyžadují trvalou a dlouhodobou ošetřovatelskou péči).

Z toho vyplývá, že umístění do zdravotnického zařízení, kde je k dispozici (a financována) péče lékařů, zdravotnického personálu a je zajištěno příslušné prostředí, reálně potřebuje jen asi 35 % dětí (tj. zhruba 730 dětí). Otázkou je také charakter těchto zdravotních důvodů a to, jaký podíl z nich by bylo možné řešit připravenou náhradní rodinou.

Situace 65 % dětí umístěných do ústavu je tedy řešitelná službami na podporu rodiny nebo vhodnou formou náhradní péče.

Působení negativních vlivů na děti v ústavní péči je ovlivněno časem, který v ústavu stráví. Ze statistických údajů1 vyplývá, že délka pobytu dětí mladších tří let v ústavní péči přímo souvisí s příčinami jejich umístění a tím i způsobem propuštění.

• Děti, které se následně vrací do vlastní rodiny, tráví ze 60 % v ústavu dobu kratší než dva měsíce, avšak u 14 % se jedná o dobu delší než jeden rok. Otázkou jsou důvody těchto umístění a možnosti rychlé reakce formou podpory rodiny, zejména u delších pobytů.
• Děti, které jsou následně osvojeny se souhlasem rodičů, pobývají v ústavu nejčastěji 3 až 5 měsíců (43 %) nebo do dvou měsíců (34 %). Lze předpokládat, že se jedná o zákonnou šestitýdenní lhůtu k udělení souhlasu a dále o souhlasy rodičů udělené s ohledem na vývoj situace v rodině.
• Děti, které jsou osvojeny na základě nezájmu rodičů nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pobývají v ústavu zpravidla déle než rok (61 %, resp. 64 %). Tento jev, který je z hlediska negativních dopadů ústavní péče pro děti kritický, souvisí zejména s nepružným právním systémem ČR.
• Děti umisťované do jiné formy náhradní rodinné péče (pěstounská péče, případně poručenství) tráví ve více než 70 % v ústavu dobu delší než jeden rok. Dítě přitom může být do pěstounské péče umístěno již z titulu nařízené ústavní výchovy.
• Dobu delší než jeden rok tráví v ústavech též děti, které následně pokračují do jiného typu ústavní péče (dětský domov, ústav sociální péče). Lze předpokládat, že se jedná o dobu související s věkovým limitem daných zařízení.

Souvislosti pobytu dětí mladších tří let v ústavní péči (v kojeneckých ústavech a dětských domovech pro děti do tří let) je třeba nahlížet především s ohledem na dopady, které má ústavní péče na děti raného věku. Tyto dopady obecně souvisí s absencí jedné stabilní pečující osoby a byly popsány již v 60. letech minulého století. Z aktuálních zdrojů lze mimo jiné uvést[2]:

• sníženou inteligenci (nedostatek podnětů, odumírání neaktivovaných mozkových buněk)
• omezený/opožděný vývoj řeči
• pozdější obtížné vytváření mezilidských vazeb
• pozdější obtížné prožívání osamění a odluky v dospělosti
• odlišné vnímání reality, odosobnění
• psychické a fyzické následky vyplývající z dlouhodobého stresu
• neschopnost vydržet klidový stav.