Rodičovská zodpovědnost

Oponentní komentář k textu Bc. Sedláčkové:

Mgr. Lenka Felcmanová

Rodičovskou zodpovědností je označován souhrn práv a povinností rodičů při péči o nezletilé dítě. Práva a povinnosti rodičů se vztahují zejména na péči o zdraví dítěte a jeho celkový harmonický vývoj. Zodpovědnost vzniká narozením dítěte a náleží oběma rodičům. Rodičovské zodpovědnosti se rodiče nemohou z vlastní vůle vzdát, o zániku rodičovské zodpovědnosti může rozhodnout jedině soud.

Pokud rodič řádně nevykonává povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud rodičovskou zodpovědnost omezit, přičemž musí vždy jasně vymezit, na jaká práva a povinnosti se omezení vztahuje. Krajním opatřením ochrany zájmů dítěte může být zbavení rodičovské zodpovědnosti. Ke zbavení rodičovské zodpovědnosti nestačí jen ojedinělé vybočení nebo opomenutí rodičovské péče, ale zneužívání či zanedbávání práv a povinností v takové míře, že zbavení rodičovské zodpovědnosti je jediným účinným prostředkem ochrany dítěte. Za takové zneužívání bývá považováno zejména ohrožování tělesného a duševního vývoje dítěte, vybízení k trestné činnosti a nemorálnímu způsobu života, ubližování na zdraví, týrání nebo pohlavní zneužívání dítěte.

Rodič může být zbaven rodičovské zodpovědnosti jedině tehdy, neplní-li své povinnosti, přestože mu v jejich výkonu nic nebrání a vykonávat by je mohl. Proto je vždy velmi důležité posouzení konkrétní situace, ve které se rodič či rodiče nacházejí. Rodiče nelze zbavit jeho rodičovské zodpovědnosti na základě okolností, které již pominuly a zároveň došlo k podstatné změně jeho postoje k výchově dítěte. Při posuzování výkonu práv a povinností vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti matek se závislostí na omamných látkách by proto měla být vždy posuzována míra jejich ochoty závislost ve spolupráci s odborníky účinně řešit. Matkám, které jsou ochotné podstoupit léčbu, by měla být poskytnuta nejvyšší míra podpory směřující ke stabilizaci nemoci a osvojení či znovunabytí kompetencí k výchově dítěte. V každém individuálním případě by měl být pečlivě posuzován dopad soudního rozhodnutí na dítě; zda je, či není zpřetrhání vazby mezi matkou a dítětem pro dítě tím menším zlem.

Rodičům je uložena důsledná ochrana zájmů dítěte. Děti mají právo na věku přiměřené obdržení informací a svobodné vyjadřování ke všem podstatným rozhodnutím rodičů týkajících se jich samých. Přestože zákon o rodině nijak blíže nedefinuje tzv. podstatné záležitosti, nejčastěji se jedná o rozhodnutí v oblasti vzdělávání, náboženství či zdravotní péče. Pokud rodiče nejsou schopni posoudit dopad vlastních rozhodnutí v podstatných záležitostech jejich nezletilých dětí (např. v oblasti zdravotní péče či vzdělávání), je třeba prioritně ochránit zájem dítěte. Rodičům je třeba nejprve poskytnout srozumitelně všechny podstatné informace o možných dopadech jejich rozhodnutí na zdravotní stav či budoucí perspektivy dítěte. V případě, že rozhodnutí rodičů i přes poskytnutí uvedených informací neodpovídá nejlepšímu zájmu dítěte, vzniklá situace by měla být bezodkladně řešena ve spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dětí. Příkladem takové situace v oblasti vzdělávání je např. rozhodnutí o vzdělávání dítěte bez mentálního postižení ve škole s upraveným vzdělávacím programem pro žáky s mentálním postižením. Přestože školská legislativa do 1. 9. 2011 takovou situaci umožňovala, jedná se o příklad rozhodnutí, které je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte, neboť jsou neadekvátní volbou vzdělávacího programu omezeny možnosti dítěte v pokračování ve vzdělávání a pozdějšího pracovního uplatnění.

Použité zdroje: Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině