ČÍ
JE DÍTĚ?
Žízeň a hlad vyřešit umíme.
Uvědomujeme si ale vždy všechny
potřeby ohrožených dětí?
Hledejme odpověď společně.
10.7.2013
K aktuálně zveřejněnému tématu dohod o výkonu pěstounské péče Vám přinášíme další příspěvek. Tentokrát se jedná o pojednání o legislativním ukotvení dohod, které jsou novým institutem v rámci pěstounské péče. V rámci dohod o výkonu pěstounské péče jsou upravována práva a povinnosti pěstounů, které jsou specifikována dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny. Pěstoun by měl dohodu uzavřít s takovým subjektem, u kterého si myslí, že bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí a pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí nabídlo zainteresovaným subjektům vzor dohody o výkonu pěstounské péče a městským úřadům taktéž vzor správního rozhodnutí.
26.6.2013
Příspěvek na toto téma pro nás zpracovala i psycholožka zlínského občanského sdružení STROP Mgr. Veronika Hofrová. Velmi prakticky popsala práci s dohodami v rámci jedné regionální neziskové organizace. „V praxi se ukazuje, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou pro řadu pěstounů nesrozumitelnou komplikací, která jim ukládá plno nových povinností, o jejichž smysluplnosti pochybují. Jedná se zejména o pěstouny, kteří vychovávají přijaté děti už řadu let a zejména pak o pěstouny, kteří mají děti v tzv. příbuzenské pěstounské péči, nejčastěji pěstouni prarodiče. Jejich rozčarování je často srozumitelné – jakoby nastoupili do vlaku, kterému uprostřed cesty změnili jízdní řád a najednou jedou úplně jinam.,“ doplňuje Mgr. Hofrová.
9.6.2013
Podle novely zákona o sociálně – právní ochraně dětí mají pěstouni nově nárok na celou řadu podpůrných služeb. O jaké služby se jedná, se dozvíme konkrétně v § 47a zmíněného zákona. Jde například o právo na odborné poradenství, na poskytnutí pomoci při zajištění péče o svěřené dítě, na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci nebo o právo na zprostředkování nebo zajištění možnosti zvyšovat si znalosti v oblasti výchovy a péče o dítě.
Autorské příspěvky > Archiv > Péče o děti do 3 let > Pozor na mantinelismus (neboli ode zdi ke zdi) / PhDr. Miloslav Kotek > Oponentura k textu PhDr. Kotka: Pozor na mantinelismus (neboli ode zdi ke zdi) / MUDr. Drahomíra Peřinová >
Copyright © 2011 Vhled. o.s. Všechna práva vyhrazena. Jakékoli převzetí obsahu tohoto webu je možné jen se souhlasem jeho provozovatele.
Oponentura k textu PhDr. Kotka: Pozor na mantinelismus (neboli ode zdi ke zdi)
MUDr. Drahomíra Peřinová
Po delší době jsem četla doopravdy fundovaný názor na současné návrhy týkající se dětí žijících mimo rodinu. Pan doktor Kotek je odborník znalý této problematiky a proto s jeho závěry bez výhrad souhlasím.
V první řadě je nutné vynaložit velké úsilí k vytvoření preventivních služeb, tedy takových služeb, které budou směřovány do vlastní rodiny dítěte tak, aby dítě zůstalo ve svém přirozeném prostředí. Pořád však v naší společnosti budou děti, které ve vlastní rodině z nějakého důvodu nemohou vyrůstat. Přikláním se spíše k názoru, aby tyto děti žily přechodnou dobu v neutrálním prostředí a co nejrychleji odešly do trvalé náhradní rodinné péče.
Je potřeba vytvořit prostředí podle Úmluvy UNICEF o náhradní rodinné péči, které má imitovat rodinné prostředí a měli by tam pracovat odborníci, kteří jsou schopni včas indikovat patologie včetně známek CAN a pracovat tak, aby uspokojili beze zbytku všechny potřeby dítěte. Současnou a nezbytnou podmínkou má být co nejkratší pobyt v takovém zařízení, což je hlavně apel na naše soudnictví. I soudy by měly ctít Úmluvu o právech dětí o prvořadém vyřízení veškeré agendy týkající se dítěte, tím by se určitě zkrátil pobyt dětí v neutrálním prostředí a ony by mohly odejít do optimální rodiny – vlastní či náhradní. Nyní upřednostňovaná krátkodobá pěstounská péče a modely více uplatňované v Anglii jsou podle mého názoru pro dítě méně vhodnou formou. Opakovaně navazované vztahy nemusejí být vždy ku prospěchu rozvoje psychiky dítěte, ostatně ne vše přijaté ze zahraničí je výborné a vidíme sami, že i v tolik obdivovaném světe jsou kazy (sociální nepokoje, rabování frustrovaných mladíků, velký počet nezletilých matek).
Nechápu, když nyní je nedostatek žadatelů o pěstounskou péči, proč by jich po úpravě finančních nároků mělo být najednou víc. Mám obavu, že to o něčem svědčí a že takto pojatá problematika není pro dítě nejvhodnější. Pěstouni budou muset mít řadu odborných znalostí a dovedností pro diagnostiku stavu dítěte a jeho odbornou péči, v současně době se mi toto nezdá reálně řešitelné. Závěrem chci deklarovat, že preferuji, aby dítě žilo ve svém přirozeném prostředí – tedy ve své rodině. Pro děti, kterým je toto z jakékoli příčiny znemožněno, musíme vyvinout úsilí k rychlé nápravě tak, aby psychika dítěte utrpěla co nejméně. Nejsem si jistá tím, že navrhované změny – zrušení kojeneckých ústavů a pěstounská péče na přechodnou dobu – k tomu povedou.
MUDr. Drahomíra Peřinová
Ředitelka dětského centra Veská.