Rodičovské konflikty Oponentura k textu MUDr. Turnovské Mgr. Marta Konvičková Pro děti jsou důležití oba rodiče. Vztah s každým z nich je pro ně jedinečný a nenahraditelný. V situaci, kdy se jejich rodiče rozejdou, nechtějí děti ztratit ani jednoho z nich. Mají obavy ze změn, které je po rozchodu rodičů čekají.  Je pro ně důležité vědět, co s nimi dále bude. Aby tyto obavy i ztráty dokázaly zvládnout, potřebují podporu svých rodičů. Porovnáme-li počet rozvodů s počty komplikovaných rodinných situací, do kterých jako odborníci vstupujeme, zjistíme, že ve většině případů se rodičům daří situaci dětem vysvětlit a dohodnout se na takovém uspořádání péče, které umožňuje zachování kontaktu a vztahu dítěte s oběma rodiči. Dle autorky textu MUDr. Turnovské je téma porozvodové péče o děti značně diskutovaným tématem. Zůstane jím, nepodaří-li se odborníkům všech zainteresovaných profesí (sociálních a poradenských pracovníků, psychologů, soudců, právních zástupců rodičů, soudních znalců) najít konsezsus, jak v těchto situacích postupovat. Konsenzu by podle mého názoru měla předcházet interdisciplinární diskuse zaměřená na definování cíle podpory (obnovení komunikace mezi rodiči, která je předpokladem vytvoření dohody o uspořádání péče, úsilí o zachování obou rodičů dítěti), vyjasnění možností a limitů jednotlivých profesí, dohoda ohledně postupů, které přispějí k naplňování včasnosti podpory a tím i k deeskalaci rodičovského konfliktu a k lepšímu prospívání dítěte. Inspirací nám může být např. v ČR prezentovaná Cochemská praxe. Podkladem konsensu může být i sdílení zkušeností z konkrétní multidisciplinární podpory rodin v těchto situacích (příklady dobré praxe). Stejně jako autorka textu MUDr. Turnovská považuji včasné zhodnocení situace rodiny v rozvodové situaci a jejího dopadu na prospívání dětí za klíčové pro doporučení adekvátní podpory.  Doporučení by mělo vycházet i z dobré znalostí jednotlivých typů služeb, které mohou podpořit celou rodinu nebo její členy vč. zvážení dostupnosti (rodinná mediace, terapeutická podpora celé rodiny, rodičů, dítěte; bezplatné vs. hrazené služby, objednací lhůty atp.). Respekt a spolupráce všech odborníků, kteří s rodinou pracují, s cílem podpoření komunikace rodičů o potřebách dítěte a vytvoření dohody o péči, jsou nezbytné. Dostupnost a šíře služeb se v rámci ČR liší. To může výrazně limitovat možnosti včasnosti podpory a nepřímo tak přispívat k eskalaci konfliktu mezi rodiči a ke zhoršování situace dítěte. V komplikovaných rodinných situacích, kdy komunikace mezi rodiči ohledně dětí nefunguje, bývají rodiče často ovlivněni emočně silným partnerským konfliktem. Ten limituje jejich schopnost vnímat potřeby a přání svých dětí, kvůli němu jsou ponořeni ve svých potřebách. Perspektiva hledání nejlepšího zájmu dítěte v takovýchto situacích může rozdílné postoje rodičů spíše vyostřovat.  Odborníci, kteří rodinu provázejí, by měli rodiče spíše společně podpořit ve vnímání potřeb dítěte (v uvědomění si toho, jak dítě rodinnou situaci prožívá, co nyní potřebuje, co ho ohrožuje atp.), v domlouvání se na tom, jak mohou jako rodiče začít na naplňování jeho potřeb spolupracovat, příp. jakou podporu k tomu potřebují. Perspektiva multidisciplinárního hodnocení naplňování potřeb dítěte může být také pro rodiče srozumitelným podkladem pro důvod doporučení odborných služeb, případně pro stanovení předpokladů bezpečného kontaktu rodiče s dítětem v situaci, kdy potřeby dítěte nerespektuje. V závěru autorka textu upozorňuje na nezbytnost kombinace včasné intervence, podpory a sociálně právní ochrany dětí v situacích, kdy je rozvod spojen s těžkým konfliktem rodičů. Tyto situace jsou náročné pro členy rodin i pro odborníky, kteří se za aktivní účasti členů rodiny podílejí na jejím řešení. Případová konference je v těchto situacích důležitým nástrojem pro multidisciplinární zhodnocení naplňování potřeb dítěte vč. stanovení míry jeho ohrožení a stanovení plánu podpory. Při komunikaci s oběma rodiči a s dítětem (adekvátně věku) je třeba v rámci týmu pečlivě zvažovat plánované kroky v podpoře dítěte. Důležitým členem týmu v těchto situacích by měl být dětský psycholog. Mgr. Marta Konvičková Autorka je sociální pracovnice, vedoucí oddělení sociální prevence a sociálně právní ochrany dětí ÚMČ Praha 2.