Podpora rodiny a služby pro ohrožené rodiny s dětmi Oponentní komentář k textu Mgr. Bc. Svobodové a Ing. Bc. Horty Věra Bechyňová, Dis. Obsah i proces transformace péče o ohrožené děti v ČR upravuje s účinností od 1. 1. 2013 novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí (novela), kterou minulý týden definitivně schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Ochrana a zájem dítěte se opět posouvá na pomyslné přímce směrem k posílení postavení dítěte jako subjektu zájmu rodičů, dalších dospělých, odborníků, potažmo celé společnosti. Přijetí novely je pro nás odborníky, kteří se zabýváme prací s ohroženým dítětem a jeho rodinou (ať již vlastní či náhradní), výzvou, a to na profesní i osobní rovině. Abychom byli schopni uvádět teze novely do praxe a účinně podporovat ohrožené děti a jejich rodiny, musíme zreflektovat naše profesní vztahy a naučit se spolupracovat tak, abychom byli užitečnými podpůrci dětí a rodin, kteří tyto dovednosti nemají. Kvalitní profesionální vztah sociálních pracovníků orgánů sociálně-právní ochrany, nestátních poskytovatelů sociálních služeb, učitelů, lékařů, pracovníků v pobytových zařízeních, pracovníků podporujících pěstouny atp.  je nepodkročitelnou podmínkou pro efektivní práci s ohroženými dětmi a jejich prostředím. R. Svobodová a J. Hort v plzeňském kraji vybudovali pracoviště zabývající se komplexní podporou rodiny. Mám tu čest se s oběma autory i zaměstnanci tohoto pracoviště čas od času setkat a  domnívám se, že jsou jejich první kroky nasměrovány dobrým směrem. A velmi přeji nejen jim, ale zejména jejich klientským/uživatelským rodinám hodně radosti z úlevy, kterou přinese výsledek jejich spolupráce. V oponovaném článku autoři píší, že informovanost o práci kolegů, znalost pracovních podmínek, povinností a vzájemný respekt pomáhají zaměstnancům pracoviště vytvořit systém podpory, který vychází z potřeb a motivace dětí i rodičů. Proti tomu „žádná“, to je základní kvalita. Sociálně-právní ochrana ale není pouze o pomoci dítěti a rodině a o síťování se sociálními službami. Zahrnuje širokou škálu dalších činností, které vždy budou spadat do kompetencí dalších institucí. Tyto činnosti budou vykonávat další odborníci. A konečným výsledkem spolupráce všech je taková práce s rodinou, která se nezaměřuje pouze na silné stránky rodiny. Ty jsou základním zdrojem. Zdrojem, který pomáhá všem zúčastněným, členům rodiny především,  reflektovat aktuální rizikovou či ohrožující situaci rodiny a otevírat či hledat možnosti pro změny, které do budoucna vyloučí, že budou děti v rodině nadále zanedbávány či ohroženy. Není to jednoduchá práce, ale je to podle mého názoru to nejlepší, co můžeme společně pro ohrožené dítě v rodině a pro jeho rodiče udělat. Proto si dovoluji v zájmu ochrany dítěte a pomoci jeho rodině zdůraznit dobrou spolupráci, komunikaci a respekt mezi všemi odborníky v  systému. Respekt nám pak umožní naslouchat a diskutovat o těch aspektech spolupráce, na které logicky nemáme všichni stejný názor nebo si je ve svých myšlenkách spojujeme s jiným významem. Všichni víme, že se jedná o rodiny, které se kromě svých potíží vzniklých z různě fungujících sociálních, emočních či psychologických vzorců chování potýkají i s těžkostmi, které jsou více či méně mimo jejich kontrolu a které ještě více omezují jejich kapacitu ke změnám  – např. chudoba, nezaměstnanost, nedostatek bytových možností, rasové a jiné předsudky. Tyto těžkosti jsou natolik propojeny s aktuálními situacemi v ohrožených rodinách, že je nejde řešit pouze pomocí sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a/ nebo terapeutickou intervencí. Proto nabízím, milá Romano, kolegyně a kolegové, ke zvážení, případně i k diskusi, širší kontext termínu sanace rodiny, než je jenom „služba zaměřená na podporu rodiny – jinými slovy sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi“. Sanace je spolupráce, jak si troufám možná až do omrzení tvrdit. Sanace rodiny je soubor činností sociálně-právní ochrany, sociálních služeb a dalších opatření a  programů, které jsou poskytované a/nebo ukládané převážně rodičům dítěte a dítěti ohroženému na sociálním, biologickém a psychologickém vývoji. Činnosti sanace rodiny jsou vždy  realizovány multidisciplinárním týmem ve spolupráci s dítětem a jeho rodinou. Činnosti sanace rodiny mají svou obsahovou, časovou i procesní strukturu - cíl, plán, realizaci, monitoring a vyhodnocování. Cílem sanace rodiny je předcházet, zmírnit nebo eliminovat míru rizik ohrožení dítěte a poskytnout rodičům i dítěti  přiměřenou pomoc/intervenci k zachování celé rodiny. Konkrétně se jedná o činnosti (např. posílení rodičovských dovedností, zplnomocnění dítěte, změna sociálních dovedností) směřující k odvrácení možnosti odebrání dítěte mimo rodinu (tj. sanace jako prevence umístění dítěte) nebo k realizaci změn v rodině a smysluplných kontaktů dítěte s rodinou v průběhu jeho umístění (tj. sanace v době separace dítěte od rodiny) a nebo směřující k umožnění jeho bezpečného návratu  zpět domů (tj. sanace jako nástroj bezpečného návratu dítěte do vlastní rodiny). Nedílnou součástí sanace rodiny jsou činnosti podporující udržitelnost kvalitativních změn v rodině dítěte po jeho návratu z jakékoli formy institucionální péče (umístění dítěte do dětského centra, dětského domova, pěstounské péče na přechodnou dobu atp.). Základním principem sanace rodiny je pomoc dítěti prostřednictvím pomoci jeho rodině, dítě nevyjímaje. Sanace rodiny není pouhá asistence rodičům či rodině při řešení dlouhodobě nahromaděných obtíží, kvůli kterým se rodina sociálně propadá. Každá činnost realizovaná v rámci sanace rodiny je vždy  propojena s naplňováním konkrétních potřeb dítěte  ve vztahu k míře jeho ohrožení. Jedním ze znaků sanace rodiny je multidisciplinární spolupráce zahrnující kvalitní komunikaci všech odborníků, rodičů a dítěte prostřednictvím případových konferencí. Ty nově zahrnuje novela v novele. A já se již těším na další nové zkušenosti s jejich realizací a na diskuse na těchto stránkách. Věra Bechyňová, Dis. Autorka je sociální pracovnice, lektorka a konzultantka. Absolvovala Vyšší školu sociální práce v Praze a certifikované kurzy v ČR i v zahraničí zaměřené na komunikaci, sebepoznání a inovativní psychosociální přístupy v práci s ohroženými rodinami s dětmi. V roce 1995 založila občanské sdružení STŘEP – České centrum pro sanaci rodiny, kde pracuje jako ředitelka. Kromě managementu se zde věnuje zavádění sanace rodin do praxe vč. metodických postupů. Od roku 2000 je autorkou a lektorkou vzdělávacích programů pro pomáhající profese zaměřených na sanaci rodiny, prevenci zanedbávání péč e o děti v rodinách, inovativní techniky a multidisciplinární spolupráci. Věnuje se též konzultační činnosti, zejména metodické podpoře týmů poskytujících sociální služby v rámci sanace rodiny a publikační činnosti.