Vzdělávání pracovníků v oblasti ochrany ohrožených dětí

Oponentní komentář k textu PhDr. Ptáčka a Mgr. Pemové
PaedDr. Marie Vorlová

Ochrana práv dětí v ČR představuje rozsáhlý systém opatření realizovaný
v řadě oblastí a resortů.  Účinná pomoc ohroženým dětem vyžaduje systém
komplexní, propojený a koordinovaný, který zajistí důslednou ochranu práv a zájmů
pro všechny děti bez rozdílu.

Zajištění pomoci ohroženým dětem se  týká  celé řady profesních skupin a 
problematika jejich celoživotního vzdělávání je  proto velmi široká.  Význam
celoživotního vzdělávání  je však nezpochybnitelný. Dle mého názoru by proto
mělo být formálně stanoveno  jako povinná podmínka pro výkon profese.

O jeho  obsahu a rozsahu je třeba uvažovat s ohledem na  potřeby  profesních rolí
tak,  aby byly vytvořeny podmínky pro  jejich kvalitní výkon a  profesní rozvoj 
pracovníků.

Profesní skupinou, která se významně podílí na zajišťování ochrany práv dětí,
 jsou sociální  pracovníci.  Odborná způsobilost k výkonu povolání,
povinnost  a podmínky dalšího vzdělávání jsou stanoveny v zákonu č. 108/2006
Sb. o sociálních službách. Praxe ukazuje na potřebu  přesněji a přísněji
upravit kvalifikační  požadavky  na výkon  profese sociálního pracovníka
stanovením  specializací  v sociální práci.   Sociálně právní ochrana
dětí  nebo sociální služby pro  rodiny  a ohrožené děti představují
příklady  oblastí, v kterých se povinné specializační vzdělání jeví jako
velmi žádoucí, a to  s ohledem na  specifické situace  a potřeby cílových
skupin.

Přesněji a důsledněji  upravené podmínky pro výkon  sociální práce,  pro  
vzdělávání sociálních  pracovníků i  nároky na  specializace se  očekávají
od  tzv. profesního zákona, který se v současné době připravuje.

Povinné specializační vzdělávání představuje součást celoživotního
vzdělávání,  neméně významný je a bude prostor pro další vzdělávání, které
vychází z individuálních potřeb a motivů pracovníků  nebo z potřeb
zaměstnavatelů. Na místě je připomenout také  supervizi, která  také plní
vzdělávací funkci a může přispívat k identifikaci vzdělávacích potřeb 
pracovníků  a organizací.

ČR má v zajišťování sociálně právní ochrany dětí  i podpory  rodin
dlouholetou tradici.  V zabezpečení  ochrany  práv dětí a  podpory rodiny,
v oblasti náhradní rodinné péče, v péči o ohrožené děti tak, aby byly
v souladu s Úmluvou o právech dítěte a dalšími lidsko-právními dokumenty jsou
mnohé  „rezervy“.  Pozitivní změny v dosavadním systému  by měla zajistit 
Národní strategie  ochrany práv dětí „Právo na dětství“.  Součástí
navrhovaných opatření  a aktivit  jsou také požadavky na  vzdělávání a 
rozvoj kompetencí pracovníků  všech zainteresovaných subjetů,   např. orgánů
sociálně právní  ochrany, soudů, sociálních služeb, škol,  školských a
zdravotnických zařízení.

Důsledná ochrana práv dětí a  práce s ohroženými dětmi  a rodinami  kladou na
všechny zúčastněné profese  velmi specifické požadavky a nároky, které lze
naplňovat  pouze celoživotním vzděláváním. Zajištění podmínek pro 
celoživotní vzdělávání je společnou zodpovědností pracovníků, zaměstnavatelů,
profesních  organizací i příslušných resortů.

PaedDr. Marie Vorlová
Autorka se dlouhodobě věnuje  sociální práci s rodinami a ohroženými dětmi . Má
zkušenosti  z oblasti OSPOD a sociálních služeb.  Je vedoucí katedry sociální
pedagogiky na VOŠ Jabok v Praze, koordinátorkou Rarosp (Rady pro rozvoj sociální
práce), působí v o.s. Společnou cestou.